pondělí 27. ledna 2014

#130 Čas strávený s babičkou

Mám babičku. Jmenuje se Danuše. Pamatuje si Druhou světovou, má ráda luštění osmisměrek a samozřejmě výborně peče a vaří.

Jako malá jsem s babičkou hrála pexeso, chodily jsme spolu na procházky do parku, jezdily na dovolené, prostě dělaly jsme takové ty žůžo věci, co babičky a vnučky dělávají. Když mě trápila rýma, bábi mě hlídala. Vařila mi čajíčky, dávala pozor, zda mám deku až pod krkem, a navíc mě vždy něco naučila. Jednou to byla kanasta, jindy zase proběhl kurz štrikování.
Každé ráno, než jsem vyrazila za vzděláním, zastavila jsem se u bábinky, aby mi vyčesala dva culíky. Taky jsem musela rychle vyzunknout čaj, který mi připravila a alou do školy.
Pamatuji si všechny naše zavařovací seance, předvánoční pečení, všechny výlety, vysedávání na balkóně a přesazování květin.

V řešení průserů se projevila jako skvělá parťačka. Donutila doktorku, aby mi napsala omluvenku na lyžařský výcvik. Neřekla mamce, že jsem si vzala rovnátka na plavání a tam je vyhodila do odpadkového koše. A taky mi dělala alibi, když jsem spala u kamarádek.

Jak šel čas, stala se takovým mým klenotem, který musím opatrovat. Vozím jí dobroty, které ještě nikdy neochutnala. Zařizuji věci, které už sama nezvládne. Miluji večery, kdy spolu koukáme na biatlon, pijeme víno a bavíme se o starých časech.
Pořád si telefonujeme. Volám jí, když v paměti lovím ingredience do polévky, ale i když dostanu kopačky. Vždy když slyším její: “Ale Haninko, to bude dobrý!”, tak je ten svět zase o něco barevnější.

No. - Je prostě úžasná!

Až babičku zítra uvidím, pořádně ji obejmu a dám pusu na čelo. Je to nejbáječnější ženská na světě.


Poznámka: Musím vás informovat, že Danuše slaví svátek 6.2., na Vandu. Protože to tak bylo dřív! A Danuše rozhodně není to samé jméno jako Dana. Pozor na to!

Žádné komentáře:

Okomentovat