Znáte svět, ve kterém chlapi svobodně projevují emoce? Kde se muži perou, když mají vztek, pláčou když jsou zoufalí, objímají se v radosti – a vůbec se chovají tak nějak přirozeně? Prostředí, kde mezi otcem a synem panuje úcta, respekt, ale nechybí škádlení a škorpení?
Mě se cesta do té bájné země znovu otevřela, když zemřel dědeček. Odjakživa miloval Skandinávii a podle svých slov tam zamlada strávil nejlepší dva roky svého života. Když jsme byli malí špunti, občas nás večer hlídal a před spaním nám četl z umolousaných černobíle ilustrovaných knížek s modrým a zeleným popisem na obálce a s jednoduchým titulem: První a druhá kniha vikinga Vika. Když jsem se v létě probíral vzpomínkami, padla mi do oka v knihovně právě tahle modrozelená dvojice a rozhodl jsem se, že ji teď zase budu prozměnu já číst svým dětem – se vzpomínkou na milovaného prarodiče.
Někdy se Vám návrat do dětství nevyplatí a vy po chvíli znechuceně odkládáte film nebo knihu s otázkou, co vás na tom tenkrát tak bavilo. Ne tak tentokrát. Úplně mě zaskočilo, jak moc dobrý Viking Vike je. Kniha srší jemným humorem. Je střídavě napínavá i konverzační, trochu moralizuje, trochu nadsazuje. Jejím střdem je postava malého vikingského chlapce, který nesnáší statečnost a statečné lidi, protože si všiml, že se tato oceňovaná vlastnost většinou v člověku vyvažuje s chytrostí. A jelikož statečnost vede často ke ztrátě ucha, oka, nebo dokonce života, on bude raději chytrý a zbabělý. Stává se vynálezcem lecčeho zajímavého, co dnes patří k základům civilizace: světelné signalizace, hasičské stříkačky, ruční i okružní pily a podobně.
Jeho táta, náčelník Halvar, se na Vika za to zlobí a trochu se za něj stydí. Přitom ale sám dobře ví, že bez chytrého syna by se z ledasjaké šlamastyky nebyl dostal. Když se někde ocitne bez Vika, nezřídka propadá chmurám a beznaději. Vike milovanému tátovi vždycky pomůže, na druhou stranu je pln ohledů i k máme Ylvě, která má dobré srdce a spoustu práce (a tak jí usnadní život vynálezem vodovodního potrubí a dřezu s tekoucí vodou).
Aby se mamince doma nestýskalo, nemůže se také Vike stát králem v daleké zemi. "Co je zlatá koruna proti zlatému tátovi!" říká malý zbabělý génius, a máma Ylva to vyšije na sváteční ubrus.
Prostě funkční rodina, jak má být. Podobně (je to náhoda?) jako u loupežníka Rumcajse.
Žádné komentáře:
Okomentovat