Zástup lidí na tři, akvarijní rybička na pět, horolezecké
sekyrky na šest. Dav, akara, cepíny. Už víte? Ano, křížovky. Zrovna jednu jsem
včera luštila. Přišla jsem domů z práce, unavená po celém týdnu a neměla
jsem na nic sílu. Tak jsem zalistovala v novinách, vytáhla křížovkovou
celostránku a začala. Vyšlo mi: Všechny výmluvy, které používá průměrný člověk,
může úspěšný člověk udělat také, ale úspěšný člověk to nedělá (motivační citát,
autor neznámý). Tajenka nic moc, ale ten pocit vítězství, že jsem k ní došla!
První křížovky jsem začala luštit kdysi dávno o prázdninách,
když bylo ošklivě a já se nudila. Zasedla jsem ke stolu a všechny kolem sebe
otravovala: „Babi, bankovní odměna za peníze, Ú, nic, nic, K. Nebo klamy, nic,
L, nic, nic, Y.“ Trvalo mi celou věčnost, než jsem dospěla k tajence. Pak
jsem si ale začala základní křížovkářské pojmy pamatovat, někdy pomohla nápověda,
někdy křížovkářský slovník, někdy intuice a pak jsem si vystačila sama. A někdy
nepomohlo nic a políčka zůstala prázdná. Včetně těch nejdůležitějších –
tajenky.
Častějším luštěním jsem si dávala vyšší a vyšší cíle. Dnes
už mi například nestačí jen přečíst tajenku, vítězství pro mě znamená, že žádné
políčko nezůstalo prázdné. Protože teprve pak je křížovka úplně doluštěná.
Počítala jsem sudoku, hypnotizovala osmisměrky, na klasickou
švédskou křížovku ale nic nemá. U ní totiž musíte ukázat trochu znalosti. Taky jste
si někdy řekli: „To si zapamatuju, to se bude hodit do křížovky!“? Nebo: „Tyjo,
to jsme se učili ve škole, to jsem věděl!“ A nic.
Nejhorší je dopadnout jako Hurvínek, který když se pokouší
číst tajenku, říká něco jako HÁRŠKPLTNOUV. To je nejlepší papír zmuchlat a celý
vyhodit.
A ještě něco mě napadá, Svěrákův a Uhlířův popěvek, který jako by byl o mně: "Křížovky, křížovky s tajenkama, vy mě vždycky potěšíte, když jsem sama. Křížovky, křížovky, dobře je nám spolu, když to nejde dohromady, jde to shora dolů, když to nejde dohromady, jde to shora dolů."
Žádné komentáře:
Okomentovat