Mám
babičku. Jmenuje se Danuše. Pamatuje si Druhou světovou, má ráda luštění
osmisměrek a samozřejmě výborně peče a vaří.
Jako
malá jsem s babičkou hrála pexeso, chodily jsme spolu na procházky do parku,
jezdily na dovolené, prostě dělaly jsme takové ty žůžo věci, co babičky a
vnučky dělávají. Když mě trápila rýma, bábi mě hlídala. Vařila mi čajíčky,
dávala pozor, zda mám deku až pod krkem, a navíc mě vždy něco naučila. Jednou
to byla kanasta, jindy zase proběhl kurz štrikování.
Každé
ráno, než jsem vyrazila za vzděláním, zastavila jsem se u bábinky, aby mi
vyčesala dva culíky. Taky jsem musela rychle vyzunknout čaj, který mi
připravila a alou do školy.
Pamatuji
si všechny naše zavařovací seance, předvánoční pečení, všechny výlety,
vysedávání na balkóně a přesazování květin.
V
řešení průserů se projevila jako skvělá parťačka. Donutila doktorku, aby mi
napsala omluvenku na lyžařský výcvik. Neřekla mamce, že jsem si vzala rovnátka
na plavání a tam je vyhodila do odpadkového koše. A taky mi dělala alibi, když
jsem spala u kamarádek.
Jak šel
čas, stala se takovým mým klenotem, který musím opatrovat. Vozím jí dobroty,
které ještě nikdy neochutnala. Zařizuji věci, které už sama nezvládne. Miluji
večery, kdy spolu koukáme na biatlon, pijeme víno a bavíme se o starých časech.
Pořád
si telefonujeme. Volám jí, když v paměti lovím ingredience do polévky, ale i
když dostanu kopačky. Vždy když slyším její: “Ale Haninko, to bude dobrý!”, tak
je ten svět zase o něco barevnější.
No. -
Je prostě úžasná!
Až
babičku zítra uvidím, pořádně ji obejmu a dám pusu na čelo. Je to nejbáječnější
ženská na světě.
Poznámka: Musím vás informovat, že Danuše slaví svátek 6.2., na
Vandu. Protože to tak bylo dřív! A Danuše rozhodně není to samé jméno jako
Dana. Pozor na to!
Žádné komentáře:
Okomentovat