Houževnatost je především
vlastnost materiálů a je to schopnost zůstat nepoškozen například při nárazu. V přeneseném
významu slova je to pozitivní lidská vlastnost vyjadřující odolnost,
neúnavnost, bojovnost, nezdolnost, neohroženost, nezlomnost a schopnost jedince
vytrvat ve snaze dosáhnout zvoleného cíle, i když jsou mu do cesty kladeny
překážky.
Jak může tohle dělat radost,
ptáte se? Já si totiž před několika minutami sedla k počítači, abych
napsala svůj dnešní příspěvek pro 1000
věcí, které mně dělají radost, aniž bych ještě věděla, o čem to bude. Měla
jsem v hlavě dva nápady a pořád jsem si mezi nimi nemohla vybrat. A,
popravdě, v hlavě nebyl vhodný úvod ani pro jedno téma. Jak jsem tak
seděla, hleděla do země a přemýšlela, všimla jsem si, co zrovna dělá miminko.
Vykramařil si z hraček Staršího velký balon a chtěl ho chytnout. Připlazil
se k němu (zatím neleze po čtyřech, ale plazí se jako indián), sáhl na
balon a ten se zase o kousek odkutálel. Znovu se připlazil k balonu a ten mu
zase o kus utekl. A tak pořád dokola. Neuvěřitelně dlouho a vytrvale se Mladší
plazil křížem krážem pokojem, kam se zrovna balon odkutálel, a naháněl ho.
Přemýšlela jsem nad tím, jak jsou
děti neskutečně houževnaté a trpělivé. Neúnavně se znovu a znovu pokoušejí
posadit, postavit, udělat krok, postavit kostku na kostku, navléknout kroužky
na tyčku, prostě cokoli, co se zrovna rozhodly udělat, tak dlouho, dokud se jim
to nepovede. Je zajímavé pátrat po tom, kdy se z nás ta dětská
houževnatost vytratila, že v dospělosti máme tendence všechno po pár
nevydařených pokusech vzdát. Kdybychom byli trpěliví a houževnatí jako děti, dosáhli
bychom mnohého, co bychom si zamanuli. Možná se snažíte být nezdolní a jen tak
nevzdáte a nezkusíte to desetkrát, ale čtyřicetkrát, ale troufám si říct, že tu
nekonečnou dětskou vytrvalost v sobě už nemá nikdo z nás (snad jen ti
chudí duchem, kteří zůstanou dětmi navždy). A kdyby se daly děti tak snadno
odradit neúspěchem, jako to děláme my dospělí, zřejmě nikdy by se nenaučily
chodit, číst, zapínat knoflíky, zavazovat si tkaničky a podobné záludnosti
dětství. Ale ony naštěstí bojovné a nezlomné jsou.
Nezbývá, než je obdivovat a třeba
se jimi inspirovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat