čtvrtek 10. října 2013

#71 Teplá voda



Jak se venku ochladilo, čím dál tím víc si užívám luxusu teplé vody. Vím, že pro drtivou většinu populace je v dnešní době teplá a horká voda bez nutnosti zatápění nebo ohřívání naprostou samozřejmostí. Ale i to je cílem projektu Tisíc věcí, které mně dělají radost – vyzdvihnout věci, které považujeme za samozřejmost.
Navíc pro mě to až tak samozřejmá a běžná věc není. Sedm a půl roku jsem žila v domě, kde teplá voda tekla jen, když se zatopilo – takže v létě třeba přes den vůbec a večer se v určitou dobu na chvilku zapnul kotel, aby se ohřála voda a všichni se mohli vysprchovat. Kdo to v tu správnou chvíli nestihl, měl smůlu (třeba můj manžel, který se téměř denně pozdě večer vracel ze stavby). Jinak přes den byla voda studená a na umývání nádobí se ohřívala na sporáku. Středověk, co?
Ale ani v zimě nebyla teplá voda pořád. Jednak třeba v kuchyni a na záchodě vůbec nebyla vodovodní baterie s kohoutkem na teplou vodu (takže na to nádobí se pořád ohřívala v hrnci). V koupelně sice červené kohoutky byly, ale… U umyvadla trvalo strašně dlouhou dobu, než začala aspoň trochu teplá téct. A protože jsem vychovaná tak, že vodou se má šetřit, připadlo mi snesitelnější se opláchnout studenou, než dlouhou minutu čekat, nechat odtéct studenou a nehorázně tak vodou plýtvat. Ve sprchovém koutě tekla teplá o něco dřív, takže stačilo obvykle pustit sprchu, vysvléct se a většinou už člověk lezl do horké sprchy (pokud stihl být mezi prvníma, co se sprchovali; ti poslední už měli jen vodu teplou až vlažnou). Ve vaně to bylo nejlepší, tam se roztočil červený kohoutek a původní studená a následná horká se smíchali ve vodu ideální teploty na koupání – akorát byl problém, že u koupelnových dveří nebyl klíč a bytní už oba hůř slyší, takže se mohlo stát, že prostě do koupelny vejdou… Středověk, co?
Pro mě ještě před půl rokem realita. A za těch 90 měsíců, co jsme tam s mužem bydleli, jsem byla dvakrát těhotná a jednou jsme tam žili s miminkem (až tříletým dítětem), takže potřeba koupání u nás byla veliká. To si pak člověk (já) jinak váží toho, že vleze do sprchy a teče rovnou horká… Toho, že teplá voda na umývání nádobí teče do dřezu rovnou z kohoutku, bez sporákového mezistupně… Toho, že si kdykoli během dne může opláchnout ruce teplou vodou… Toho, že kdykoli během dne může umýt špinavé dětské ručičky a pusu, aniž by dítěti zadělal na angínu… Toho, že kdykoli během dne může opláchnout v umyvadle miminko, aniž by mu způsobil omrzliny…
Až si dnes pustíte teplou vodu, vzpomeňte si na mě. Že to není samozřejmost. A že i tak banální věc může někomu dělat radost.

Žádné komentáře:

Okomentovat