čtvrtek 6. března 2014

#149 Filmy pro pamětníky

Miluju filmy pro pamětníky.
Vydržela bych u nich sedět celý den, pouštět si jeden za druhým a na konci každého jen povzdychnout "ach", zabalit se do deky a zapnout další.
Jedním z mnoha důvodů, proč je mám tolik ráda jsou vzpomínky. Ne, nejsem pamětník, ale na tyto filmy jsem se v dětství dívala s milovanou babičkou, která pamětníkem byla a ve mně oblibu v černobílých snímcích vypěstovala. Když se na některý ze svých oblíbených kousků dívám dnes, vidím je úplně jinýma očima a konečně chápu jejich genialitu. Nevím, čím mě tehdy zaujaly jako malou holčičku, snad možná jenom tím, že se líbily právě babičce. Tenkrát jsem nevěděla, co slovo pamětník znamená, a myslela jsem si, že se ty filmy jmenují „propamětníky“, tudíž jeden film je „propamětník“. Dodneška při vyslovování výrazu -film pro pamětníky- nedělám mezeru mezi druhým a třetím slovem, tak to mám zaryté pod kůží.
Filmy pro pamětníky mají jedinečné kouzlo, díky kterému je zbožňuju dodnes. Je to kombinace černobílého vybarvení, krásných a elegantních šatů,  galantních pohledných milovníků, uctivých oslovení, okouzlujících žen a nápaditých příběhů. A pokud ve filmu hraje Nataša Gollová nebo Oldřich Nový aspiruje dílo na mého favorita (proto je mým nejvíc oblíbeným kouskem film Eva tropí hlouposti). Chtěla jsem tady pár těch nezapomenutelných „propamětníků“ vyjmenovat, ale u dvacátého kousku jsem si to rozmyslela. Stejné je to u herců, než bych se přes všechny Ferbasky, Adiny, Raouly a Svatopluky prokousala, vy byste se ukousali nudou.

Pamětníků tehdejších dob už asi moc nebude. A mě několikrát napadlo: až nebudou vůbec, co filmy pro pamětníky? Taky už nebudou? Nebo se titul „Film pro pamětníky“ přesune na novější filmy, které ještě svoje pamětníky mít budou? Třeba Tři oříšky pro Popelku, Jáchyme, hoď ho do stroje nebo Šest medvědů s Cibulkou…

Žádné komentáře:

Okomentovat