pondělí 1. července 2013

#9 Džentlmenská dohoda

Dnes vám povím příběh. Příběh jedné mojí kamarádky. (opravdu kamarádky, ač bych ráda aby byl můj) 
Nastoupila do nového zaměstnání a při nástupu se dohodli s nadřízeným na tom, že jí po uplynutí zkušební doby zvýší plat. Nic neobvyklého. Možná až na to, že tuto dohodu uzavřeli ústně. Práce ji bavila, tak se do ní pustila s vervou. Uplynula zkušební doba, uplynul i měsíc po ní a kamarádka čekala výplatnici s navýšeným platem. Částka na výplatnici byla stejná. Stejnou zůstala i po dalším měsíci. Po šestém měsíci už to ta klidná a smířlivá osoba nevydržela a zeptala se nadřízeného jak se to má se zvýšením platu. 
Jednoduchému dotazu předcházelo sbírání odvahy, příprava argumentace a sumarizace pracovních výkonů a úspěchů. Od jedněch známých totiž slyšela posměšky, že si podmínku zvýšení platu nenechala zanést do pracovní smlouvy a od druhých historky o „handrkování se“ s nadřízeným takřka o stokoruny.
Reakce nadřízeného ji překvapila. Nemusela nic vysvětlovat. S velkým studem přiznal, že na dohodu zapomněl. Omluvil se za to, plat jí při nejbližší příležitosti navýšil a navýšení jí firma vyplatila zpětně i za měsíce, ve kterých jí, dle původní dohody, příslušelo. Je to pro vás historka z říše science-fiction?  Opravdu se stala.

Podobné nepsané dohody uzavíráme téměř denně (teď nemám na mysli smlouvu kupní, kterou uzavíráme de facto s každým nákupem zboží, byť je to párek v rohlíku ve stánku na rohu). Může jít i o situace, kdy zákazník slíbí, že od vás odebere zboží či službu, kdy dodavatel slíbí, že dodá, pošle, zajistí. A učiní tak přesto, že jste dohodu nepodchytili smluvně. Zahrnuji sem i mnohem banálnější situace, kdy se dohodnete s kamarádem či kamarádkou, že vám s něčím pomůže, že pro vás něco udělá, že budete na něčem spolupracovat. A oni to skutečně udělají, přinesou slíbenou věc, doprovodí na akci, zkrátka snaží se splnit to, co slíbili. 

Pro některé lidi jsou možná slova jen zvukem. Něčím, co se vysloví aby vyplnilo okamžik a ve vteřině je pryč. Taky znám vtípky jako „slibem nezarmoutíš“ nebo „co já vám slíbím, to vám nikdo jiný nedá“.  Je ale příjemné přesvědčit se, že stále existují lidé, kteří neříkají slova naprázdno. Jejichž slova platí a dodržení slibu je pro ně takřka otázkou osobní cti. Mohlo by jich být víc. Protože to, jak je dodržení slibu vzácné, si uvědomím teprve tehdy, když jej někdo nedodrží.

Žádné komentáře:

Okomentovat