Jednou z věcí, kterou mám cestování nejraději - ať už jde o dovolenou, nebo o pracovní cestu - jsou snídaně v hotelech. Forma servírování pro mě není až tak podstatná, ale preferuji snídaně formou bufetu.
Ráda obcházím bufet a obhlížím místní speciality. V současném světě se rozdíly mezi jednotlivými kuchyněmi stírají. V turisticky exponovaných destinacích najdu kdekoliv na světě nabídku obnášející variace na anglickou snídani, pečivo, výběr salámů, sýrů, ovoce, zeleniny a cereálie s jogurtem. Přesto rozdíly existují. Tam najdu vedle klobásek pyré ze sladkých brambor, smažené banány či yuccu, onde vyzkouším k snídani congee, polévku miso nebo třeba crumpets a Marmite. To co snídám ale není pro moji zálibu v hotelových snídaních tak důležité.
Líbí se mi i ten mumraj okolo. Pobíhající kuchaři s tácy, servírky doplňující příbory a kontrolující aby všeho byl dostatek. Úplně nejraději se ale dívám pod ruce kuchařům smažícím lívance, vaječné omelety nebo těm zkušenými pohyby roztírajícími palačinky.
Ráda taky pozoruji rozespalé hosty. Tenhle pán je tu první den, pozná se to podle toho, že si vzal k míchaným vajíčkům a slanině francouzské tousty. S tím druhým se vidím už třetí ráno. Už se i zdravíme. A támhleten, ten má nějaký známý obličej, není to to náš premiér? Vypadá mnohem menší než v televizi!
V čem mají tedy hotelové snídaně pro mě kouzlo? Částečně v tom, že je nemusím připravovat. Nemusím prostírat stůl, nemusím vařit. Nemusím sklízet nádobí a skládat je do myčky. Jen přijdu, pozdravím, najím se, poděkuji a odejdu.
Druhá část jejich kouzla je v jejich zvláštní atmosféře. Snídaně v hotelové restauraci jsou jakýmsi mezistupněm mezi mým soukromým prostorem a tedy zamčením dveří pokoje a odchodem do prostoru veřejného. Přicházím k nim upravená, nalíčená a zpravidla pro ni mám vyhrazen pevný časový úsek, ze kterého nemůžu část ubrat, k čemuž může domácí prostředí svádět. Při jídle tak nemusím tříštit pozornost a soustředím se jen na jídlo, svůj protějšek anebo pozorování snídaňového ruchu.
Dobrou chuť k snídani :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat